Zájezd Bílé Karpaty atd..
Máme za sebou už čtvrtý, třídenní zájezd a zase to byly krásné 3 dny! Před 2 roky v Neratově, jsme si říkali, že tak krásné chvíle už nezažijeme a ono to, kupodivu:-) stále možné je i na místech jiných.
20.22.5.2022 Bílé Karpaty. Horňácko, Slovácko, Velká Morava
Pátek Ratíškovice - knihovna: Nádherné uvítání, tak jak to v Ratíškovicích umí! Paní knihovnice (Maruška Škorpíková) a pan místostarosta (Radim Šťastný) nám pověděli mnoho o knihovně i o obci. Milo tu bylo jako vždy!
Drezíny. Co dodat? Mákli jsme si!
Přírodní památku na řece Moravě Osypané břehy. Výjimečné, kouzelné místo, které objeví málokdo. Turistické cesty sem nevedou. Mimo jiné, se zde natáčely scény do filmu Cesta do pravěku. Takhle autenticky to snad ovšem ani nemuselo být. Vedro bylo opravdu veliké. Ne nadarmo se nedalekým Vátým pískům říká Moravská sahara.
Baťův kanál Strážnice - zde jsme si nejdřív odpočali a načerpali sil a hlavně doplnili tekutiny. Plavba se slečnou průvodkyní byla zajímavá, ale všechny informace zcela zastínil "chcíplý bobr":-)
A pak už jsme ujížděli k Radějovu do penzionu Jana u přehrady Mlýnky. Po ubytování a večeři, se část mužstva vydala na Holý vrch a ke stromové Kapli ve větru. Děti se vrhly na fotbal a všichni ostatní usedli na terase a zpěv a hra na ukulele se nesla daleko a dlouho a byla to nádhera!
Sobota Karpaty - ráno někteří "rychlíci" stačili obejít přehradu Mlýnky.
Po snídani jsme vyjeli za celodenním poznáním Bílých Karpat. Nejdříve jsme se cestou stavili v Hroznové Lhotě u obrazu malíře Františka Pavlici: August Rodin ve Lhotě. A pak už jsme z Malé Vrbky vyrazili pěšky přes kopec Výzkum, Kobyla a Tři kameny ke Mlýnu v Kuželově. Cesta to byla krásná, plná výhledů na bělokarpatské louky, a také s řadou vzácných kytek, které u nás nevídáme. Na kopci U tří kamenů (zde je hraničními kameny vyznačeno rozhraní panství Lichtenštejnů (Kuželov), Magnisů (Hrubá Vrbka) a Uher (Slovensko), jsme si přečetli příběh, který byl předlohou pro písničku Mezi horami od skupiny Čechomor.
Kuželovský mlýn měl právě polední pauzu a tak jsme pokračovali do Hrubé Vrbky.
Hrubá Vrbka - Monastýr Sv. Gorazda jsme okoukli jen z busu, ale i o něm nám povyprávěl pan Prášek v místním muzeu. Tohle muzeum, které se nachází v jednom typickém domku, jaké potkáváme všude na Horňácku, bylo milým překvapením. Plno krásných věcí a moc milý pan průvodce!
A pak už nás čekal poutní areál Svatý Antonínek. A jak jinak, i zde jsme měli štěstí jako hrom. Konala se tu totiž pouť motorkářů. A tak bylo opravdu na co koukat a i mše byla zajímavá. Někteří si stihli projít i křížovou cestu a navštívit bunkr na opačné straně návrší.
No a večer? Oheň a opékání špekáčků (sehnat dříví v docela vymeteném lese, byl řádný a nelehký úkol!), a opět parádní zpívání při ukulele.
I tentokrát se ale větší skupina vydala na večerní výpravu. Nejen na Holý vrch, ale také k památné oskeruši a na kopec Žerotín. Je zde hodně zajímavá kaple, kříž a přírodní rezervace chráněných kytek, které v této době právě kvetly.
Neděle - Slovensko
Zámek v Holíči, to byl náš první ranní cíl. V Holíči uskutečňoval řadu svých podnikatelských aktivit František Štěpán Lotrinský a na zámku pobýval velmi často. Pro město měly jeho aktivity zásadní význam. Škoda jen, že slečna průvodkyně byla z těch, co odříkávají naučený text. Nádavkem jsme si ovšem mohli prohlédnout i sraz veteránů, který právě na zámku probíhal.
Hřebčín v Kopčanech a Kostel Sv. Margity Antiochijské. Zde nás naopak s velkým zaujetím provázela paní Lýdie Jandová. Hřebčín je také dílo Františka Štěpána Lotrinského a je to stavba opravdu unikátní, zejména svojí rozlohou. Prohlédli jsme si nově zrekonstruovaný zámeček a stáj a pak se vydali ke kostelíku. Cestou nám ještě paní průvodkyně povyprávěla o Kačenárně. O takovém způsobu lovení kachen jsme nikde neslyšeli. Kostel svaté Margity (Markéty) Antiochijské je jediná, dodnes stojící zachovaná architektonická památka pocházející z doby Velké Moravy a místo je to opravdu naprosto výjimečné.
Od Margitky, jak kostelík místní nazývají, jsme se vydali pěšky zpět na Moravu. Přes úplně novou, nádhernou lávku nad řekou Moravou jsme se pohodlně dostali do Mikulčic, kde se nachází Slovanské hradiště. Opět jsme měli štěstí na milou vstřícnou průvodkyni, takže i když únava už byla znát, všichni prohlídku dobře zvládli. Děti si navíc vyplnily pracovní list, za který získaly drobnou odměnu.
Tento den měl ještě jedno zajímavé hledisko. Jak se dnešní děti vypořádají se Slovenštinou? Celkem to zvládaly a i vtipné situace nastaly:-))
No a co říct závěrem? Jediné: Bylo nám spolu dobře. Díky všem!